V tomto roce budeme mít jedinečnou příležitost porovnat prezidentskou kampaň v Americe a v České republice. V čem se hlavně liší? A měli by čeští kandidáti v Americe vůbec šanci?

Hlavní rozdíl, který je na první pohled patrný, je snaha amerických kandidátů o přímý kontakt s voliči. Stojí je to hodně sil, nicméně si potřesou rukou a prohodí pár slov s co největším počtem lidí. Vypadá to dobře v médiích, a voliči oceňují alespoň symbolickou snahu zajímat se i o jejich lokální problémy. Oproti tomu kandidáti na prezidentský úřad u nás mnohem více spoléhají na média, a voliče si příliš k tělu nepouští. Možná mají trochu strach, aby na ně nepřilétlo nějaké to vejce nebo nějaká nadávka, ale vysílají tím širší společnosti neblahý signál, že by se potkávali raději někde na Žofíně, v bezpečné vzdálenosti dál od „lidu“. Podporují tak atmosféru vzájemné nedůvěry mezi voliči a politiky, kterou mohla přímá volba alespoň trochu vylepšit.

Komentáře k volbám

Názory k americkým volbám na IHNED.cz budou v následujících měsících pravidelně publikovat komentátor HN a specialista na dění v USA Daniel Anýž, ekonom Ondřej Schneider, amerikanista Kryštof Kozák, profesor americké literatury Josef Jařab, architekt žijící v New Yorku Jiří Boudník, překladatel Jaroslav Veis a novináři Zdeněk Fučík a Tomáš Klvaňa.

V Americe jsou kandidáti mnohem zvyklejší na ostrou přímou konfrontaci s těmi nejnepříjemnějšími otázkami, které by někoho mohly napadnout. Novináři i voliči se schválně zaměřují na ty nejzranitelnější body, a pokud chce kandidát vyhrát, musí tyto útoky s přehledem ustát. Kennedymu vyčítali, že jako katolík bude sloužit Vatikánu, a on se s tím dokázal v brilantní řeči přímo vyrovnat. Na Obamu vytáhli jeho styky s radikálním reverendem Wrightem, až se ho musel oficiálně zřeknout. Když Romney odmítal zveřejnit svoje daňové přiznání, bylo mu to tak dlouho připomínáno, že to nakonec raději udělal.

U nás jsme na prezidentské kandidáty možná až příliš měkcí – pouze namátkou: pokud chce být Jan Fischer nezávislým prezidentem všech občanů, proč přijímá peníze a pomoc od lidí jako Jaromír Soukup nebo Tomáš Chrenek, kteří jsou přinejmenším velmi úzce propojeni se stylem politiky, který Fischer ve svých projevech tak kategoricky odmítá? Proč nechce Miloš Zeman zveřejnit podrobný seznam svých dárců? Není trochu problematické, že prokremelská obří firma Lukoil je největším podporovatelem jeho kampaně? Vyjádřil se někdy Vladimír Dlouhý jako bývalý ministr průmyslu a obchodu v letech 1992-1997 důkladně ke své roli v největších skandálech spojených s tzv. „divokou privatizací“? Jak může Karel Schwarzenberg mluvit o tradiční morálce a zároveň jen tak mimochodem úzce spolupracovat s Miroslavem Kalouskem, jehož ministerstvo financí jde prokazatelně na ruku vlastníkům heren? Uvědomuje si Vladimír Franz, že kromě slušného občanského postoje je dobré také mít nějaký konkrétnější program?

 

Kdo do zákulisí české politiky trochu vidí, tak by jistě vymyslel i mnohem závažnější otázky přímo na tělo. Zejména pokud kandidáti žádají o přímý hlas voličů, měli by jim být schopni uspokojivě vysvětlit i to, na co se jim odpovídat moc nechce. V Americe by kandidát, který si od voličů drží odstup, a zároveň obchází nepříjemná témata, neměl v přímých volbách šanci. Nechci rozhodně tvrdit, že je americký volební systém ideální, nicméně v některých aspektech by se mohli čeští kandidáti (a koneckonců i čeští novináři) rozhodně poučit.  

Všechno o amerických prezidentských volbách najdete ve speciálu ZDE.